Jelikož tématem čísla je technika, do které se bezesporu řadí i informatika, rozhodli jsme se vyzpovídat naše paní profesorky, které vyučují informatiku. Mezi ně patří i paní profesorka Mgr. Jana Krichebauerová, která se zasloužila mimo jiné o WIFI připojení na naší škole. Měly jsme spoustu otázek, a také jsme na ně dostaly spoustu odpovědí. Do tištěné verze se však celý rozhovor nevešel, proto si plnou verzi můžete přečíst zde.

 

 

 

 

 

Proč jste se stala zrovna učitelkou?

Proč zrovna učitelkou? To je možná z dětství, protože já jsem měla sama jednu paní učitelku, kterou jsem měla hrozně ráda a která umřela. Byla mým velkým vzorem.

 

To je nám líto.

Kdy jste se rozhodla, že se vydáte cestou pedagožky?

Po maturitě jsem se rozhodovala co dál, naskytla se mi možnost pracovat na Středním odborném učilišti sklářském v Kamenickém Šenově jako vychovatelka na domově mládeže. Zároveň jsem zahájila dálkové studium pedagogiky. Po ukončení studia jsem nastoupila na jiném učilišti v Praze a bylo rozhodnuto.

 

Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Které předměty pro vás byly nejlepší a nejhorší?

Na střední škole jsem měla ráda matematiku a nerada jsem měla dějepis. Měla jsem ráda matematiku, protože ta měla vždycky logiku a výsledek a dějepis jsem neměla ráda, protože jsem měla pocit, že té historie je tolik a nikdy se to nemůžu naučit.

 

Proč jste se rozhodla zrovna pro informatiku?

To tak nějak přišlo. Já mám ráda nové věci, mám ráda takové ty „hračky“. Počítače jsou všude kolem nás.

 

Používáte elektroniku i doma v osobním životě? Například tablety?

Jasně. První, co jsem nastavila na tabletu byly, recepty. Protože to je úžasné, já si to opřu a navíc si to otočím, jak potřebuji, takže tablet je pro mě součást vaření. Když to tak vezmu, co se týká naší domácnosti, nejvíce času asi strávím v kuchyni, protože ráda vařím, a tam mám hlavní počítač, notebook, tablet, telefon a všechno je v pohotovosti. Je tam příjemně a i bez té techniky v domácnosti se to neobejde.

 

 

Mě potěší určitě vlastní aktivita studentů. To, že jsou aktivní, že se sami nadchnou pro nějakou práci, jejich kreativita.

 

 

Co ještě ráda děláte ve volném čase?

Moc volného času mi nezbývá… Bydlíme na samotě v lese, kde je krásně. Věnuji se trochu myslivosti, pěstuji květiny, ráda vařím a peču, občas něco ušiju…

 

Co si ráda přečtete za knížku, co posloucháte?

Tak hudba teď moc ne a knížky většinou odborné. V poslední době jsem nepřečetla žádnou beletrii, většinou čtu odbornou literaturu. Buď se to týká psychologie, sociologie nebo počítačů.

 

Jaký máte vztah se studenty?

Já myslím, že dobrý.

 

Co vás v hodině nejvíc rozzlobí nebo naopak potěší?

Mě potěší určitě vlastní aktivita studentů. To, že jsou aktivní, že se sami nadchnou pro nějakou práci, jejich kreativita. To, že se mi je podaří získat pro to, co děláme, to mě těší velice. A vadí? Těžko říci, protože každý z nás je individualita. Nemám ráda, když někdo skáče do řeči, to je pravda. Ale jinak si myslím, že toto moc neřeším. A je fakt, že já jsem natolik autoritativní, že vždycky děti vědí, že tam jsem.

 

Jste třídní profesorkou 8. B a ta se chystá na maturitní ples, chystáte se také nějak speciálně?

Podařilo se zajistit sponzorské dary do tomboly, řešíme spíš takové ty organizační věci.
A já osobně zatím moc ne. Není pro to moc prostoru.

 

Není vám líto, že teď odejdou?

Myslím si, že to přijde. Že zatím se řeší takové věci, jako aby všichni v pololetí prospěli, aby nebyli neklasifikovaní. Takže teď na to není prostor, ale myslím si, že to přijde, protože ty děti mám ráda. Uvědomili jsme si již na stužkované, tam si člověk začal uvědomovat, že za rok to bude jinak.

 

Byla jste už někdy dříve třídní profesorkou?

Tady na této škole jsem poprvé a předtím jsem byla třídní dvakrát.

 

Kde jste dříve učila?

Na 1. ZŠ v Mladé Boleslavi v dyslektické třídě.

 

Jak jste se dostala na naše gymnázium?

Složitou cestou. Když jsem učila naše učitele v projektu MŠMT INDOŠ (základní a pokročilé ovládání počítače) tak jsem dostala nabídku od bývalého pana ředitele učit informatiku na této škole. Ale bylo to v době, kdy jsem měla zranění nohy (při tenise) a nemohla jsem přijít domluvit podmínky, tak jsem tuto nabídku odmítla. Další nabídka přišla myslím o rok později a já nastoupila.

 

Jaké má podle vás třídnictví výhody a nevýhody?

Velkou nevýhodou je administrativa, protože je tady hodně dětí a těch administrativních úkonů je také hodně. A výhoda je ta, že když se podaří ze třídy udělat kolektiv, který je spolu rád, tak ty mimoškolní aktivity bývají úžasné. Člověk to prožívá s nimi a udržují ho v takové duševní kondici.

 

Kolik času doma přibližně věnujete přípravám na hodiny?

Jak kdy. Někdy méně, někdy více. Většinou to dělám tak, že si zpracuji určité penzum úkolů, které si rozčlením podle témat a většinou to mám připravené dopředu a pak jenom doplňuji. Já si většinou přes prázdniny připravím celek, jakou představu mám o výuce v tom roce. Připravím úkoly, ze kterých si vybírám potom podle situace. Takže se stává i to, že učím dvě půlky jedné třídy, ale nemusí řešit stejný úkol. Takže tam je na výběr více úloh.

 

Vyhovuje vám tato počítačová učebna, co tu máme?

Momentálně moc ne, protože tam máme pomalejší internet a musí se vyřešit síťové nedostatky, které se vyskytly. Potřebovala by vylepšit.

 

Co byste navrhovala na vylepšení?

Potřebovali bychom software, hlavně na grafiku, a hardware by už také bylo potřeba vyměnit. Moje představa byla, že by každý měl své pracoviště se sluchátky a dalšími možnostmi. Zatím je zde možnost využívat tiskárnu, na kterou si můžou děti posílat své věci i věci na vyučování. Bylo by dobré, kdyby se tam mohlo i více tisknout barevně, ale je to finančně náročné. Byla bych pro, aby se učebna více otevřela studentům i ve volných hodinách. A ještě více bych jí otevřela profesorům pro ostatní předměty.

 

 

Moje představa je taková, že by tady bylo více takových učeben s PC, aby byly běžně dostupné.

 

 

A je to teď někdy v dohlednu?

Nevím, jestli se to podaří. Moje představa je taková, že by tady bylo více takových učeben s PC, aby byly běžně dostupné. Ale bohužel situace je taková, že se nemůžeme spolehnout na nižší ročníky, musí se dbát hlavně na to, aby byla zachována především bezpečnost.

Než jsem sem nastoupila, takové věci tady vůbec nebyly možné, to asi vy nevíte. Když jsem nastoupila, děti prakticky nesměly mimo výuku do počítačové učebny vůbec. Byly zavedené věci, o kterých si myslím, že mají své oprávnění, protože je nutná bezpečnost. Je tady určitě riziko, které já podstupuji, když tam studenty pouštím, a bylo by dobré si to uvědomit. Dříve neexistovalo, aby bylo vůbec možno někde ve škole tisknout. Bohužel děti počítače v některých třídách rozebrali, škodí tam.

Připojení k internetu vidím tak, že budou stanovené priority. To znamená, že nejvyšší prioritou bude výuka a profesorský sbor, pak budou výukové místnosti (informatika a další učebny s počítači, např. uč. č. 27), pak budou osmáci a sedmáci, pak bude priorita vyšších ročníků a pak teprve bude omezená rychlost pro mladší studenty.

 

 

Přejeme spoustu dalších úspěchů a děkujeme za rozhovor.

 

Zuzana Hájková, Kristýna Hroníková 5. A