V Mladé Boleslavi šlo volit necelých čtyřicet procent voličů, v celé republice to bylo méně než třicet sedm procent. Vážně je většině z nás jedno, kdo bude vládnout naší republice?

 

 

Nedávno na BBC běžela ukázka z volebního spotu k připravovaným prezidentským volbám v USA. Napřed samozřejmě vybrali pár slavných osobností, které horlivě podporovaly svého kandidáta (což bylo v některých okamžicích nanejvýš vtipné – takový Chuck Norris vysvětlující, proč on a jeho rodina hoří pro politický program Mitta Romneyho…). Mně však připadala úžasná část druhá, kde se desítky hollywoodských celebrit vyjádřily k tématu nejdůležitějšímu.

 

Volte.

 

„Volte. Nezáleží na tom koho, ale hlavně proboha volte.“ Pro mě osobně to byl zlomový okamžik v rozhodování, zda se budu obtěžovat a půjdu bojovat s větrnými mlýny, jakými česká politická scéna je. Machinace našich papalášů mě v nejsvětlejších okamžicích nutí k úsměvu, a výrazně pochybuji, že jedny volby něco změní. Beztak je víceméně jedno, kdo zrovna rozkrádá stát.

 

Jenže na druhou stranu mám za to, že každý by měl mít tu možnost říct si – tak, a teď jsem udělal všechno, co jsem mohl. Je to žalostně málo, ale aspoň tu jedinou pravomoc, kterou jsem měl, jsem využil.

 

Vsadím se, že polovina mých spolužáků, ačkoliv každý z nich už to právo má, nebyla volit. Z lenosti, blbosti, obyčejného nezájmu, absence vlastního názoru. Objektivně vzato, na důvodu nesejde. Řvěte, hádejte se, skládejte si na téma české politické scény ukřivděné písničky. Protože to je to jediné, co nám teď zbývá, a to jenom proto, že jste nebyli ochotní věnovat pár minut vybrání dvou volebních lístků.

 

Znechucuje mě ona povolební záplava nadávek na oranžovo-rudou koalici na mé facebookové zdi, protože to už zase začíná. Nebaví mě, jak část národa brečí, že z nás dělají voly. Ono si na to docela dobře vystačíme sami, víte?

Vám nepřipadá smutné, že jediná doba, kdy tupé ovce mezi námi mlčí, je přesně ta chvíle, kdy můžeme něco ovlivnit? Protože ono to o nás hodně vypovídá…

 

Nejhorší, co můžete udělat, je vzdát se vlastního názoru, jakkoliv naivní nebo stupidní vám samým připadá. Vždycky je to totiž o našich volbách. Jak řekla Anita Roddick: „Pokud si myslíte, že jste příliš nepatrní na to mít nějaký význam, pravděpodobně jste se nikdy nepokoušeli spát v jedné místnosti s komárem.“