V polovině června jsem odletěl do USA, kde strávím celé prázdniny v rodině mého kamaráda Martina. S ním jsem se seznámil loni, Martin bydlí a pracuje v Coloradu, má příbuzné v Česku, a tak umí mluvit i česky. Na konci loňských prázdnin mi nabídl práci i bydlení u něj. Zpočátku jsem tomu moc nevěřil, ale měl jsem celý rok na to, abych si vydělal na cestu a nakonec se mi to povedlo…

Celý rok jsem šetřil na cestu do Ameriky, která trvala déle než 22 hodin. Pro mě to byl hrozný zážitek, cesta přes oceán byla tak dlouhá, že jsem použil i „barf bag“. Se sáčkem jsem se bohužel nerozloučil, použil jsem ho i při posledním čtyřhodinovém letu z New Yorku do Denveru.

Svou první americkou neděli jsem strávil jako správný Američan. Vydal jsem s Martinem a jeho mamkou na Rockie’s game. Pořádný baseballový zážitek byl nezapomenutelný. Už u vchodu nás prohledali, jestli náhodou nemáme nějaké zbraně. Fronta, která by naštvala snad každého Čecha, utekla neskutečně rychle. Stadion s kapacitou pro více než 50 tisíc lidí se celý zaplnil. Před zápasem se všichni zvedli a drželi se u srdce, přišla americká hymna, kterou ztvárnila známá zpěvačka. Poté začala hra o devíti výměnách, celá hra trvala asi 2.5 hodiny, což je prý dost málo. Domácí vyhráli, takže se všichni pořádně radovali. Z tohoto zážitku mi utkvěl ještě jeden dost vtipný moment. Po pražení na sluníčku jsem se vydal koupit si něco k pití. U jednoho stánku jsem si krásně vystál frontu a poprosil mladou černošku o jednu vodu. Slečna mi řekla špatně cenu, ale potom si to uvědomila a na kalkulačce si musela spočítat kolik je 10-4. Vrátila mi zpátky 6 dolarů. Aspoň vím, že mě neokradla.