Mladá Boleslav je především město aut, fotbalu a hokeje. Naštěstí se zde najde místo také pro umění – pro malíře, zpěváky a také pro divadlo. Od profesionálů, přes ochotníky, až k dětským ochotníkům. A právě členové dětských a mládežnických divadelních souborů slavili společně s těmi opravdovými „profíky“ svátek divadla v divadelním sále Domu dětí a mládeže „Za Májem“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Divadelní soubory DDM v Mladé Boleslavi.

Kašpárek a Jitřenka – tyto dva divadelní soubory fungují pod záštitou Domu dětí a mládeže v Mladé Boleslavi už 10 let pod vedením profesora a loutkoherce ČT Jaroslava Vidlaře, jeho ženy Hany Vidlařové a Aleny Holíkové. V roce 2011 společně oslavily své desetileté jubileum. Roky ubíhaly jako voda, členové odcházeli a přicházeli, diváci se smáli, plakali či tleskali. Důležité však je, že

vznikly nové inscenace a nové projekty. Mezi tradiční akce dozajista patří Festival pana Pipa, který se koná ke Světovému dni divadla proděti a mládež.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Tento rok se v divadelním sále DDM „Za Májem“ už po osmé konal Festival pana Pipa. Já jsem velice ráda, že jsem se ho už několikátým rokem mohla zúčastnit. Vraťme se ale úplně na začátek.

 

 „S myšlenkou uspořádat nesoutěžní divadelní festival přišla moje kolegyně Martina Večeřová. První ročník se uskutečnil pod názvem Festiválek v roce 2005. Logo a současný název jsem navrhla já. V době, kdy jsem vedla DDM, jsem se snažila o jednotnost vizuálních symbolů akcí i jednotlivých pracovišť. Čerpala jsem z tvorby akademického malíře a grafika Stanislava Holého,“ říká bývalá ředitelka DDM a ředitelka festivalu Hana Vidlařová.

 

 

 

Nápad se ujal a počet zúčastněných hereckých souborů každoročně roste.

Tento rok se na jevišti během tří dnů vystřídalo celkem čtrnáct souborů, a to z Mladé Boleslavi, Mnichova Hradiště, Bakova nad Jizerou, Prahy, Kopidlna a Dětenic. Že se herci a jejich vedení rozhodně nebojí jen tak nějaké výzvy, dokazují jména velikánů jako Oscar Wilde, Carlo Goldoni či K. J. Erben, jejichž díla si soubory vzaly do parády.

 

 

 

Někdy se jednalo o dobrý výběr, jindy si soubory sáhly na dno svých možností. Důležitá však byla přátelská nesoutěžní atmosféra, kterou si užívali organizátoři, herci, diváci i samotná porota složená z herců boleslavského divadla Evy Reiterové a Martina Hrubého, a žurnalisty Miroslava Langáška, jehož komentář si můžete přečíst v dalším čísle časopisu Loutkář. Porota se snažila mladým divadelníkům poradit a pochválit jim ty prvky, které se vydařily, avšak také taktně naznačit nedostatky.

 

 

 

 

Festivalový den byl rozdělen na dopolední a odpolední blok. Dopoledne se hrálo divákům, odpoledne si hráli herci s herci. Tento rok organizátoři přišli s novinkou v podobě odpolední besedy, během které se malí herci mohli ptát poroty na věci, které je zajímaly. Zpočátku byly dotazy rozpačité, ale postupem času se všichni uvolnili a členové souborů se dozvěděli spoustu nových informací o práci v divadle a také něco málo o hercech samotných. Na závěr je velice pobavily historky z divadelního i televizního prostředí.

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak se peče radost podle receptu pana Pipa: Do formy se musí dát dva medové úsměvy, čtyři dusivé smíchy, jeden chechtot a půlka lechtání. Přidá se jeden šaškovský nos, knírek Charlieho Chaplina a dvacet pět a půl centimetru paprsku slunce. Peče se 33 minut a cukruje milým úsměvem. (Stanislav Holý)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Světový den divadla a Světový den divadla pro děti a mládež.

 

A co je to ten Světový den divadla? Každý rok si připomínáme mnoho státních svátků a spousty významných dnů. Bohužel se stále častěji stává, že mnozí vůbec netuší, co se který den oslavuje a proč jsou vlastně tyto dny významné. Tak proč neoslavit tak krásný druh umění – divadlo.

Na 27. března vychází Světový den divadla, který se slaví již od roku 1962. Tento den by měl jak hercům, tak divákům připomenout, že divadlo není jen zábava. Cílem tohoto dne je poukázat na fakt, že každé dílo a každé jeho zpracování je jiné, avšak mělo by mít své poselství a myšlenku, která lidem připomene morální a společenské hodnoty. Na ty se bohužel v dnešní době zapomíná. Je zvykem, že každý rok sdělí známá osobnost k tomuto dni poselství. To letošní poselství připravil držitel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo.

 

 

 

 

 

 

Příbuzným Světového dne divadla je Světový den divadla pro děti a mládež. Myšlenka je vlastně stejná, nicméně, jak už napovídá sám název, tento den je určen pro tvorbu dětských a mládežnických souborů.  Mladí divadelníci slaví svůj den 20. března a toto datum se organizátoři Festivalu pana Pipa snaží každý rok dodržet.

 

 

 

 

 

O březnových oslavách divadla a o divadle samotném jsem si povídala s panem Jaroslavem Vidlařem. Minirozhovor si můžete přečíst i vy!

 

Jakou roli hraje divadlo v životě dnešních dětí a mládeže?

Jednu z nejdůležitějších. Každé kvalitní představení kultivuje všechny pozorné diváky. Divadelní představení působí hned v několika složkách: výtvarné (a to ať  v dekoracích či dobovém kostýmování), hudební a nepochybně působí i hodnotným slovním projevem. A také témata dramatických děl, která ač jsou zasazena třeba i do konkrétních dobových úseků, přesto svým ideovým i společenským akcentem mohou působit na cit diváků.

 

Jaký má pro Vás význam Světový den divadla pro děti a mládež?

Alespoň jednou za rok je nutné připomenout hodnoty a důležitost dramatického umění. Ústy některých moudrých herců či teatrologů je vyslovena potřebnost tohoto kumštu.

 

Co byste vzkázal dětským hercům a herečkám, kteří už mají jasno – chtějí se stát herci - „profíky“?

V každém člověku dřímá potřeba se projevit. Většina mladých lidí ztrácí nesmělost veřejně vyjádřit svoje pocity nebo názory. Mnohá klasická dramatická díla mají ve svém poslání zakódované důležité myšlenky a povinností odvážných mladých herců je široké veřejnosti je sdělit. A potom už záleží na nebojácnosti a silné potřebě, smělosti postavit se na jeviště a uměleckou formou se podělit s diváky o osvícené záměry autora. Pochopitelně, že silně citový projev musí být usměrňován pevnou režijní osobností a pod tlakem vzájemné důvěry se doslova ponořit do dramatické předlohy. Pokud tento pocit mladý (ač začínající) umělec považuje za svoje celoživotní krédo nebo poslání, nechť potom bojuje sám se sebou či s vnějšími životními tlaky o svoje zařazení do nelehké pozice mezi herce-umělce – svědomitého profesionála.

                                                                                                                             Děkuji.

 

 

Divadelní dění v Mladé Boleslavi řadím mezi nejaktivnější oblast městského kulturního vyžití. Vybrat si to své představení mohou boleslavští diváci všech věkových kategorií. Nabídka je pestrá a nabízených titulů habaděj.

 

Boleslavský Festival pana Pipa bude za dva roky slavit své první kulatiny. Kdo a co tam zahraje, nám zatím známo není. Jasné ale je, že to bude pro všechny příjemně strávený čas plný švandy, pohody a hlavně divadla.

Jsem ráda, že se lidé stále chtějí věnovat tak krásnému umění, kterým divadlo bezpochyby je. Všem divadelním souborům, známým či (ještě) neznámým, přeji mnoho štěstí, krásných inscenací, mnoho diváků a úspěchů do dalších let.

 

 

Vy všichni: „Zlomte vaz!“

Foto: Tereza Preislerová, archiv ČT, archiv DDM MB, vlastní foto